#POZ6N
První noc doma
Mám ráda první noc doma s miminkem. Všechno je takové nové. I když je O. moje třetí dítě, stejně jsou ty začátky stejné. Přijde mi tak drobná a křehká. No možná za to může fakt, že narozdíl od těch dvou předešlých kousků, které byly čtyřkilové, má O. pouze 3170g. Takže jestli jsem u těch předešlých měla pocit, že se jim nemůže nic stát u O. mám přesně opačný pocit, opatrně ji beru do náruče a pro jistotu na ni i opatrně koukám.
David na ni kouká a pořad opakuje, jak je malinkatá a drobná, a chová ji jenom v zavinovačce.
Asi má pocit, jak je obalená tím peřím, ze se ji nemůže nic stát. Jo vážně je to rozdíl. Rodila jsem v době covidové, v přísné karanténě a ještě akutním císařem (to je taky hodně vtipný příběh) a tak David viděl O. jenom na operačním sále a pak až v den, kdy si nás vyzvedl.
Bylo mi jasné, že když přijedeme domů a budou tam všichni, bude to mazec. Chtěla jsem Davidovi taky dopřát pár klidných okamžiků s Olívií. Dopřát mu čas na to se poznat.
Když jsem zjistila, ze nás pouští o den dřív, využila jsem příležitosti, že starší děti byly u babičky a první noc jsme strávili jenom ve 3. Já, David a Olívie. Zpětně musím říct, že to byl skvělý nápad!
Druhý den jsem se oblékla do stejného oblečení. O. jsme dali do autosedačky a autem i s Davidem zacouvali do vedlejší ulice. Čekali jsme až děti s babi dorazí domů a my za 10 minut přijeli s velkou slávou z porodnice. Už podruhé :)
Děti happy, David happy, jenom náš pes Hugo nechápal, proč se kolem té růžové autosedačky nadělá tolik cavyků, když v tom není nic k žrádlu.
Kristýna
